Rekonstrukce a dostavba areálu firmy Steel Partner
REALIZACE
Původně rodinný dům s rozsáhlým pozemkem, situovaný na rušné křižovatce v Ostravě-Porubě, byl upraven pro potřeby firmy Stell Partner a doplněn o nový objekt s multifunkčním využitím, určený ...
Rekonstrukce nádražní budovy a restaurace Poděbrady
REALIZACE
Jedna z prvních funkcionalistických nádražních budov na našem území, navíc nedávno prolášena za kulturní památku, se v roce 2015 dočkala částečné rekonstrukce. Záměr byl jasný - částečně ...
Obytná zóna K Lukavici
REALIZACE
Projekt představuje 18 řadových nízkoenergetických rodinných domů s kompletní novou dopravní a technickou infrastrukturou. Rodinné domy jsou koncipovány ve dvou velikostních kategoriích 4+kk a 5+kk.

POSTŘEH

Učitelé architektury

[25.9.2015] Blíží se začátek nového akademického roku, a tak jsem se zamyslel nad tím, kdo vlastně jsou učitelé architektury.

Kdo umí, umí, kdo neumí, čumí a kdo nečumí, učí – tak se na povolání pedagoga dívá známé české rčení. Podle něj jsou učitelé lidé průměrní, kteří ve svém oboru nebyli příliš úspěšní, a stávají se z nich postupem času teoretizující akademici, jež se od praxe vzdalují.

Zasloužilí architekti Ivan Ruller, Viktor Rudiš nebo Alena Šrámková dodnes vděčně vzpomínají především na léta svého studia, kdy je vychovávaly hvězdy tehdejší architektonické scény Bohuslav Fuchs, Bedřich Rozehnal nebo Jaroslav Fragner. Za první republiky skutečně vyrostla řada důležitých osobností, které zásadním způsobem ovlivnily českou architekturu, a tyto persony díky svým úspěchům dostaly příležitost být i učiteli.

Každý bude přirozeně souhlasit s tvrzením, že právo učit by měli mít jen ti skutečně nejlepší z nejlepších, že učitelem architektury by se měl stát člověk, který vyhrává soutěže a staví jednu budovu za druhou, protože jedině ten může ostatní něco naučit a být studenty respektován. Problém je, že zkušení a úspěšní architekti jako Josef Pleskot, Stanislav Fiala, Aleš Burian či Ivan Wahla, kteří jsou dnes na vrcholu své kariéry, nemají důvod měnit dobré bydlo za méně ceněnou učitelskou židli a byť jen externím působením na škole oslabovat své působení v ateliéru.

A tak je dnes osoba učitele spojována spíše s nutností bláhového nadšenectví, sebeobětování a zapálení pro věc. Je zajímavé, že docela častým způsobem, jak se z architektů stanou učitelé, je jejich krátkodobá zkušenost na pozici lektora na letních školách architektury, která odstartuje následné nadšení působit na škole i přes všechny nevýhody, které to s sebou nese. Takový je případ Petra Pelčáka či Michala Kuzemenského.

Není pravidlem, že nejlepší architekt je zákonitě i dobrým učitelem. Dokonce je otázka, zda smí vyučovat architekturu pouze architekti. To už je ale jiná kapitola okolo nepřijetí Rostislava Koryčánka za děkana brněnské Fakulty architektury. Rád bych však připomenul, že existuje řada uznávaných osobností, kteří architekturu vyučují, přestože samy nikdy žádnou slavnou stavbu nevyprojektovaly. Příkladem za všechny je Adam Gebrian, který o sobě nedávno napsal, že je paradoxně označován za architekta a teoretika, přitom však ani není autorem žádné známější stavby, ani nevymýšlí žádné teorie.

K tomu být učitelem je tedy zapotřebí ještě něco víc než být „jen“ dobrým architektem. Pro učení musí mít člověk nadání a nadšení. A pokud jsou tyto dvě složky dostatečně silné, dokáží překonat i takový handicap, jakým je nemastné portfolio výsledků vlastní tvorby.

 


 
 
Aktuality o informačních technologiích a architektuře vychází od roku 1999.
Vydává Centrum pro podporu počítačové grafiky ČR s.r.o. ve spolupráci s earch.cz
 
© Copyright 2007 - 2012 Centrum pro podporu počítačové grafiky s.r.o. a earch.cz. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.