Rekonstrukce a dostavba areálu firmy Steel Partner
REALIZACE
Původně rodinný dům s rozsáhlým pozemkem, situovaný na rušné křižovatce v Ostravě-Porubě, byl upraven pro potřeby firmy Stell Partner a doplněn o nový objekt s multifunkčním využitím, určený ...
Rekonstrukce nádražní budovy a restaurace Poděbrady
REALIZACE
Jedna z prvních funkcionalistických nádražních budov na našem území, navíc nedávno prolášena za kulturní památku, se v roce 2015 dočkala částečné rekonstrukce. Záměr byl jasný - částečně ...
Obytná zóna K Lukavici
REALIZACE
Projekt představuje 18 řadových nízkoenergetických rodinných domů s kompletní novou dopravní a technickou infrastrukturou. Rodinné domy jsou koncipovány ve dvou velikostních kategoriích 4+kk a 5+kk.

ROZHOVOR

Vidět věci trojrozměrně nám přišlo zábavné

[14.7.2014] Eva Daňková. Architektka, absolventka Fakulty architektury na ČVUT. Začínala ve Státním projektovém ústavu obchodu Brno a Krajském projektovém ústavu Praha. Po revoluci založila společně s Václavem Hacmacem Achitektonický ateliér Perštýn a dnes spolupracuje s Ateliérem Bílá Hora. Za tu dobu se podílela na návrzích desítek staveb – od obchodních, administrativních, průmyslových a zdravotnických přes školy a hotely až po bytové a rodinné domy.

V roce 1993 se architekti učili samostatně podnikat a všude kolem se objevovaly nové materiály, možnosti a příležitosti. To s sebou neslo nové myšlenky a přístupy. Měnil se i styl práce. Přechod od tužky a rýsovacích per k počítačům byl opravdu revoluční změnou. „Vidět to, co jsme si vymysleli, hned trojrozměrně, ověřovat si, jak dům zapadne do okolí, bylo pro nás nové a přiznám se docela zábavné,“ komentuje dobu a změny v projekční činnosti té doby Eva Daňková, která je jedním z prvních uživatelů (a zcela první uživatelkou) ArchiCADu u nás.

Co vás vlastně tehdy definitivně přesvědčilo pořídit si ArchiCAD?

Obecně nadšení.Vybírali jsme s kolegou mezi třemi, čtyřmi programy. Každý nás něčím zaujal. Jeden jsme už málem koupili, ale pak jsme se na jedné výstavě seznámili s ArchiCADem. Zdálo se nám, že splňuje dohromady výhody těch ostatních. Tak jsme si jej pořídili a samozřejmě Maca (pozn.: v té době existovala jen verze Archi- CADu pro Apple Macintosh). Oběma jsem zůstala věrná dodnes.

Od roku 1993 proběhla už řada aktualizací až k dnešní sedmnáctce. Jakou verzi nyní používáte a kolik vám jich prošlo počítačem?

Začínala jsem na ArchiCADu 4.1. Vynechala jsem jen pár. Jestli dobře počítám, mohlo to být až 14 verzí, protože dřív se postupovalo i meziverzemi, jako byla například 6.5. Mám sedmnáctku, ale zatím jsem jí nepřišla moc na chuť. I když má mnohá dobrá vylepšení, v některých novinkách jako třeba v používání a zadávání stavebních materiálů ji osmnáctka určitě ještě zjednoduší. Pravdou je, že my, co jsme prošli tolika verzemi, máme již zažitý styl práce a déle si zvykáme na nový.

Jak byste hodnotila program po 21 letech?

Je stále dokonalejší. Snaží se nás architekty neomezovat v tvorbě. Můžeme si vymýšlet jakékoliv tvary, převádět naše představy téměř ihned do dokonalých technických výkresů, umožňuje zpracovat spoustu dat v krátkém čase. Tím ale klade i větší nároky na toho, kdo s nimi pracuje. Každoroční nová verze i nás uživatele nutí se zdokonalovat a nezakrnět. Ve větších ateliérech, kde se provádějí zakázky většího rozsahu, je pak logické, že mají specialisty pouze na práci s grafickými programy.

Která z verzí byla pro vás revoluční?

První 4.1, kdy pro mě bylo revoluční všechno. Největší změnou ale byla jedenáctka. Sice to začalo už desítkou, ale tu jsem přeskočila. Změnila se celá struktura a uspořádání, bylo nové řazení v menu, jiný systém sady per. Do ArchiCADu byl začleněn PlotMaker a objevila se možnost víc si program přizpůsobit. Byla to ale pozitivní změna. No a teď je pro mne revoluční i 17.

Měl vývoj softwaru souvislost s vývojem vaší tvorby?

Z počátku určitě. Možná jsem trochu i korigovala své nápady s tím, co umím vytvořit na počítači. Pamatuji se, jak jsem se trápila s oblou střechou, s válcovitým spojovacím krčkem. Dokonce jsme kvůli tomu koupili i jiný program, ZOOM. Tenhle problém už odpadl. Teď se dá vymodelovat vše. I blob.

Jak velkou roli hrají moderní technologie ve vaší práci? Jaké vybavení používáte?

Bez počítače, programového vybavení a internetu si už nedovedu svou práci představit. Technologie ovlivnily nejen můj profesní život, ale už nenapíšu ani dopis přátelům, vlastně posílám mail. Používám je i na zpracování fotek či filmů. Tablet zatím nemám. Menší projekty lze vyprojektovat jen s počítačem, tiskárnou a případně kopírkou. Pro tisk větších výkresů stačí zajít s CD nebo poslat soubor do kopírovacího studia. To se nám před 20 lety ani nesnilo.

Čím by mohl software ještě víc ulehčit práci architektovi?

Kdyby se v těch nejkritičtějších chvílích, když se třeba honí termín, „nekousl“. Ale teď vážně. Přála bych si, aby to, že se stále programy zdokonalují, nevedlo k tomu, že zadávání všech údajů, které na nás program chce a které nám zadat umožňuje, nás bude stát spoustu času ve chvíli, kdy ještě pořádně nevíme, jak bude budova, kterou vymýšlíme, vypadat. Je prima, že si můžeme zadat, jaká bude prostřední dělící čára v sendviči, ale někdy méně znamená více.

Jak si představujete, že se bude projektovat za dalších 20 let?

Možná, že se vrátíme k tužce či spíše dotykovému peru. Ze skici počítač vytvoří sám projekt a zároveň ho pomocí 3D tiskárny postaví, ale to už realita vlastně je. Dříve jsme o něčem takovém neměli ani tušení. Z tohoto pohledu je vývoj projektování v minulých dvaceti letech vlastně „normálka“.

A nakonec poslední otázka. Byl ArchiCAD správná volba?

Určitě. V jednu chvíli jsem trochu koketovala s myšlenkou přejít na jiný program, ale po vyzkoušení demo verze jsem se pokorně vrátila k ArchiCADu.
Jaroslav Sládeček
 


 
 
Aktuality o informačních technologiích a architektuře vychází od roku 1999.
Vydává Centrum pro podporu počítačové grafiky ČR s.r.o. ve spolupráci s earch.cz
 
© Copyright 2007 - 2012 Centrum pro podporu počítačové grafiky s.r.o. a earch.cz. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.